Knossos
Nejvelkolepější a největší mínojský palác je palác Knossos, který odkryli britští archeologové pod vedením sira Arthura Evanse v letech 1899 – 1928. Tvoří jej komplex více než 800 místností s průchody i bez průchodů, s četnými dvory a ústředním nádvořím. Místo hradeb je Knossos obklopen troskami letohrádků a vil. Přitom některé bloky budov měly ale až pět pater a celkový počet místností přesáhl 1300. Nejednalo se ani tak o palác jako o celé městský komplex. Nebyl jen královskou rezidencí, ale také střediskem výroby, skladištěm, centrem náboženského života a administrativním srdcem říše. Stával tady nejstarší trůn světa z alabastru, jsou zde skladiště s nádobami pro 75 000 litrů oleje, před 3500 lety zde byla zavedena kanalizace a stěny byly odpruženy dřevěnými mezivrstvami pro případ zemětřesení.
Historie Knossu začíná v 7. tisíciletí př. n. l., v době neolitu. Nejranější doklady osídlení na Krétě byly objeveny na hoře Kefala. Již před dobou bronzovou patřilo neolitické osídlení v Knóssu k nejrozsáhlejším a nejvýznamnějším lokalitám v Evropě. Někdy v průběhu 3. tisíciletí př. n. l. přišlo na Krétu obyvatelstvo, kterému dnes říkáme mínojské. Noví příchozí se smísili s původním obyvatelstvem a začali stavět paláce. Nové obyvatelstvo ale mělo výjimečné umělecké schopnosti a zručnost. Počátek raně mínojského období (asi 3000 – 2400 př. n. l.) se shoduje s počátkem bronzové doby (kolem roku 3000 př. n. l.). Podle nynějšího datování probíhala stavba prvního paláce v Knossu asi kolem roku 2000 př. n. l., v období známém jako doba předpalácová. Základní rozvržení stavby, kterou dnes známe, pochází z prvních staletí 2. tisíciletí př. n. l. Nejstarší palác zničila kolem roku 1700 př. n. l. katastrofa, pravděpodobně zemětřesení. Tato událost vyznačuje počátek období známého jako období druhých paláců. Až do roku 1450 př. n. l. pak zažíval Knóssos neustálé přetváření většiny rysů paláce. Mnohé z toho, co dnes vidíme, je produktem těchto dvou nebo tří staletí výstavby. Datum 1450 př. n. l. je obecně přijímáno jako důležitý mezník v historii Středomoří, protože tehdy ničivě vybuchla sopka Théra, dnes Santorini. Na destrukci krétských mínojských paláců se s největší pravděpodobností nejvíce podílelo zemětřesení a velká přílivová vlna provázející výbuch sopky Théra. Z hlediska historického vývoje znamenal zánik mínojské civilizace na Krétě konec východních vlivů v dějinách starověkého Řecka.
V severní části paláce Knossos bylo středisko výroby, právě tady byly dílny umělců a řemeslníků. Západním směrem od ústředního nádvoří ležely hlavní kultovní místnosti: velký trůnní sál a svatyně. Schodiště vedla do reprezentačních místností v prvním patře budovy – pro mínojské paláce bylo charakteristické umístění těchto oficiálních prostor nad úrovní přízemí. Dlouhé skladovací prostory byly vybaveny jámami a obrovskými nádobami, v nichž bylo možné skladovat zboží a úrodu. Ve východní části paláce byly zařízeny královské komnaty a této části vévodilo majestátní schodiště. Důmyslný systém výklenků a šachet zajišťoval přirozené světlo, které pronikalo do spleti místností a chodeb. Stěny koupelen měly alabastrové obložení a zdobily je fresky. V koupelnách byly pohodlné hluboké terakotové vany, z vnějšku zdobené abstraktními vzory a na vnitřní straně obrazy delfínů a ryb. Neměly kohoutky ani odtokové otvory, takže je museli plnit i vyprazdňovat sluhové. Obyvatelé paláce rovněž používali splachovací záchody, napojené na hlavní kanalizační systém. Odhady celkového počtu obyvatelstva v Knóssu se značně liší, ale započítáme-li blízký přístav Amnisos, dojdeme možná až k číslu 100 000. To by znamenalo na svou dobu nejpočetnější osídlení v celé středomořské oblasti.
